Jak to u mě pokračovalo?

Jak to u mě pokračovalo?

 

První zkušenosti se samotným pitím piva začaly tedy někdy kolem té plnoletosti. Tehdy nebyl takový výběr piv, jako je teď díky lepším distribučním podmínkám. Pivo bylo regionální záležitostí, pivovary vozily pivo do hospod, restaurací či obchodů téměř výhradně jen jak se říká “kolem komína”.

Pocházím ze Slavičína, a jak si tak vzpomínám, bylo k mání pivo z okolních pivovarů, tedy Brumov, Uherský Brod, Jarošov a asi Zubr. Při studijích střední školy jsem, už ve Zlíně, měl podobnou zkušenost, s tím rozdílem, že ve velkém městě už se občas objevily i hospody s pivy jako Gambrinus či Krušovice, ale i tak to oproti dnešku byla slabota.

Výjimkou bylo předvánoční období, kdy se v sámoškách objevovaly i piva z daleka, třeba Kozel, Gambrinus, Budvar apod. Na vojně v Domažlicích, těsně po sametové revoluci, už jsem takříkajíc čuchnul i k jiným pivům, které jsem doposud znal jen ze sbírky etiket. Od té doby uběhlo už hodně času a dnes je situace kolem dostupnosti piv mnohem příznivější pro ty z nás, kteří rádi ochutnáváme a poznáváme piva z různých malých a středních pivovarů a teď v posledním řekněme desetiletí i z minipivovarů - mimochodem zaplať za ně Pán Bůh - které stojí na té pověstné stráži proti europivům, kterou kdysi započal Standa Bernard.

Aleš

Vytvořil Shoptet | Šablona Rubin | Design Tomáš Hlad.